Galapágy, španělsky Islas Galápagos, oficiálně Archipiélago de Colón („Kolumbusovo souostroví“), je skupina ostrovů ve východním Tichém oceánu. Administrativně je jedná o provincii Ekvádoru.
Galapágy se skládají z 13 velkých ostrovů (o rozloze od 14 do 4 588 km2), 6 menších ostrovů a mnoha ostrůvků a skal ležících poblíž rovníku 1 000 km západně od ekvádorské pevniny. Jejich celková rozloha 8 010 km2 je rozptýlena na 59 500 km2 oceánu.
Vláda Ekvádoru určila část Galapág jako přírodní rezervaci v roce 1935 a v roce 1959 se tato rezervace stala Národním parkem Galapágy. V roce 1978 byly ostrovy označeny za světové dědictví UNESCO a v roce 1986 byla vytvořena rezervace mořských zdrojů Galapágy na ochranu okolních vod. Výzkumná stanice Charlese Darwina na ostrově Santa Cruz podporuje vědecké studie a chrání původní vegetaci a život zvířat na Galapágách.
Galapágy jsou posety sopkami, z nichž mnohé jsou pravidelně aktivní. Nápadnou drsnost vyprahlé krajiny zvýrazňují sopečné hory, krátery a útesy.
Největší z ostrovů, Isabela (Albemarle), je přibližně 132 km dlouhý a tvoří více než polovinu celkové rozlohy souostroví. Nachází se na něm hora Mount Azul, s 1 689 metrů nad mořem nejvyšší bod Galapágských ostrovů.
Druhým největším ostrovem je Santa Cruz.
Galapágy objevil v roce 1535 panamský biskup Tomás de Berlanga, jehož loď na cestě do Peru vybočila z kurzu. Pojmenoval je Las Encantadas („Očarovaní“) a ve svých spisech žasl nad tisíci velkých galápagos (želv), které se tam nacházely.
Od 16. století se na ostrovech zastavovalo mnoho španělských cestovatelů a Galapágy začali využívat také piráti a lovci velryb a tuleňů. Tato oblast nebyla nárokována téměř 300 let, než začala kolonizace na dnešním ostrově Santa María v roce 1832, kdy Ekvádor oficiálně převzal souostroví.
Ostrovy se staly mezinárodně slavnými v důsledku toho, že je v roce 1835 navštívil anglický přírodovědec Charles Darwin. Jejich neobvyklá fauna přispěla k převratným teoriím o přirozeném výběru prezentovaným v jeho knize O původu druhů (1859).
Klima Galapág se vyznačuje nízkými srážkami, nízkou vlhkostí a relativně nízkou teplotou vzduchu a vody. Na ostrovech žijí tisíce rostlinných a živočišných druhů, z nichž drtivá většina je endemických. Vyprahlé nížiny souostroví pokrývá otevřený kaktusový les. Ve vyšších polohách dominuje les s hustým podrostem. Bezlesá pahorkatina je pokryta kapradinami a travinami.
Souostroví je známé svým neobvyklým zvířecím životem. Předpokládá se, že jeho obří želvy mají jednu z nejdelších délek života (až 150 let) ze všech tvorů na Zemi. Blízká příbuznost galapážských zvířat s faunou Jižní a Střední Ameriky naznačuje, že většina ostrovních druhů pochází právě odtud. Kvůli následným evolučním adaptacím se dnes na ostrovech vyskytuje úžasná řada unikátních poddruhů.
Jedineční a endemičtí jsou mořští leguáni, kteří se živí mořskými řasami a na některých místech pokrývají pobřežní skály po stovkách.
Dalším zajímavým druhem je kormorán nelétavý.
Tučňáci a tuleni žijí na ostrovech ve velkých počtech vedle sebe s tropickými zvířaty.
Geologická studie publikovaná v roce 1992 naznačila, že podmořské hory poblíž Galapág vytvořily ostrovy před 5 000 000 až 9 000 000 lety; to pomohlo vysvětlit velké množství endemických druhů, o kterých se mnozí biologové domnívají, že by se nemohly vyvinout v kratším čase.
Lidští obyvatelé ostrovů, většinou Ekvádorci, žijí v osadách na ostrovech San Cristóbal, Santa María, Isabela a Santa Cruz. Ostrov Baltra má ekvádorskou vojenskou základnu.
Některé z ostrovů jsou prakticky nedotčené lidmi, ale mnohé byly změněny zavlečením nepůvodních rostlin, růstem místní lidské populace a turistickým ruchem. Turistika, rybolov a zemědělství jsou hlavní ekonomické aktivity.